Sešli jsme se. Tentokrát na vršku Petřinském, tedy kousek od stanice metra stejného jména, po třech patrech výtahem a doprava nahoru. Ochladilo se a od pusy už šla pára. Ani tentokrát jsem bratry nenapnul k prasknutí a vlastně je zklamal svým přichodem v 18:52 jako předposlední, co se dá dělat. (Celý příspěvek…) »
Když flámovat, Tak do rána, Když hospoda, Tak pořádná … Na Slamníku tam je hej, Tam hezký holky pivo roznášej …, toť citace textu písně legendární skupiny Alkehol. Při konventu Slamník duněl písněmi méně legendární skupiny a nám roznášeli pivo postarší strejcové. V kachlových kamnech se ale stále historicky „táhl“ vývar a atmosféra hostince se s tou dávnou téměř shodovala. Jen ty máničky poněkud zplešatěly. (Celý příspěvek…) »
Sešli jsme se. Tentokrát na královských Vinohradech. Kde za dob malého Jiřího Voskovce (Relativně vzato…) bývala slyšet rána z děla kanonýra na Hradě čekajícího na mávnutí praporkem, ohlašujíce královské poledne. Které se linulo přes údolí Vltavy a přes Vinohrady dál. A i když přísně vzato to již na Vinohradech nebylo to přesné astronomicky změřené poledne, bylo to poledne po celé matičce Praze. (Celý příspěvek…) »
To zná přece každej. Z Plzně lesem kousek na sever, a tam to je. Plasy. Ohromný klášter. Pivovar. A Maďarova chata. Taková metropole! A přitom má v Praze jen 148 metrů krátkou ulici. Na Malé Straně. Kdepak Smíchov, ten začíná až o dvě ulice jižněji. Ale i v tak krátké ulici se žízně nebojte. Je tu totiž The Beer Spot. Česky by se to řeklo asi Pivní flek. (Celý příspěvek…) »
Dnešní konvent se uskutečnil v restauraci a pivovaru U Medvídků na Starém Městě. Sešli jsme se na Národní třídě, doufal jsem, že vzhledem k těžké nemohoucnosti jednoho člena mu tímto udělám radost, ale ještě byl kvůli nějaké ženě nasraný a posraný. Sombrero na dnešek nikdo neměl, tak ho nemusel Tetřev nosit, byť jsme se poté v průběhu Konventu dozvěděli, že si ho vysloužil za pozdní odeslání dojmu, a tak ho bude mít příště, syčák jeden. (Celý příspěvek…) »
Sešli jsme se. Tentokrát na bývalé periferii, tedy v Vysočanech, kousek od metra stejného jména, po pár semaforech doleva, pozor na tramvaj, a doprava. Rozhodně to není v Podskalí jak by si někdo mohl myslet. Ani tentokrát jsem bratry nenapnul k prasknutí a vlastně je zklamal svým přichodem v 18:50 jako předposlední, co se dá dělat. Bratr Bylbo se přiblížil pár minut po mně.
Konventikl byl svolán na neděli a tak jsem si vybral příjemnou hospůdku, bo jsem byl jeho Komtur.
No jo, ale když jsem si z chalupy chtěl udělat telefonem rezervaci, tak ejhe? Oni mají v neděli zavřeno ??? No asi jim to šlape fakt dobře a já se jen modlím, aby mi tu hospu někdo z bří nevyfoukl, neb si ji chci nechat na příště…
Za okny zuří světová c e l n í válka a já jsem opět komturem. Vybrán „Hostinec na Výtoni“, neb bývalá c e l n i c e, aby vše bylo v souladu s tepem doby.
Sešli jsme se. Tentokrát v centru, tedy v Podskalské po pár schodech dolu a doprava. Ani tentokrát jsem bratry nenapnul k prasknutí a vlastně je zklamal svým akurátním přichodem v 18:55 co se dá dělat. Tentokrát u stolu na jméno pan Březen bylo plno, jen jedno prostřední místečko zbylo. Nutno podotknouti, že po několika konventech jsme se octli v plné hospodě kde to žilo a lidi se mezi sebou bavili. A dokonce většinově i bez čučení do mobilů.
Sešli jsme se. Tentokrát v centru, tedy v Ječné za červeným sudem. Potkali jsme se s Bylbem na přechodu na Pavláku a vykračovali jsme až za červený sud do lokálu kde již všichny spolubratři pobývali. Ani přes velké naléhání jsem tentokrát nezareagoval a k spolusmutku bratří jsem dorazil s Bylbem 8 minut před 19h. Gynko dotáhl sombréro, ale marně ho chtěl někomu přidělit. Žádný zájemce se nekonal a ani Ber8 neměl dobrovolníka v záloze. Tak sombréro zas ke Gynkově nelibosti putovalo s ním domu.
